close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nepřátelé 2

27. června 2008 v 20:00 | baryonix |  Povídky
Jak jsem slíbila, druhá kapitolka mé povídky je zde. Minule jsem zapoměla napsat, že je psaná na motivy Harryho Pottera od J. K. Rowlingové, takže jen pro pořádek, aby mě někdo neobvinil z loupeže postav. Nikoho si nepřivlastňuju, všechny osoby jsou majetkem J. K. R. a za svou povídku nepobírám žádný honorář.

Schůze Řádu skončila. Dnes se celkem vydařila. Měli konečně plán. Plán na likvidaci zla. Za týden, po upřesnění detajlů ho spustí. Všichni měli dobrou náladu. Postupně se začali přemísťovat. Harry se rozloučil s profesorkou Macgonagalovou a odletaxoval se domů. Bydlel sám, na předměstí Londýna. Sotva se doma převlékl a zatopil si, ozvalo se klepání na dveře.
"Kdo by to jen mohl být?" tázal se sám sebe. Mudlové k němu nechodili a jeho kouzelničtí přátelé by přiletěli krbem. Že by nefungovala letaxová síť? Ale vždyť před chvílí sám přiletěl. Každopádně šel otevřít. To, co uviděl ho natolik zaskočilo,že ze sebe nevypravil ani hlásku. Na prahu stál k smrti vyděšený Draco Malfoy. Harry se konečně vzpamatoval z šoku.
" Co tady děláš, Malfoyi? A jak to proboha vypadáš?" Dracův plášť byl celý potrhaný, špinavý. Po tváři mu tekla krev a klepal se jako osika.
"Můžu, prosím tě, dál, Harry?"
"On mi neřekl Pottere? On řekl prosím a Harry?" byla první myšlenka, která se prodrala do Harryho překvapené a zároveň poněkud zděšené mysli.
"Jo, pojď," v tu chvíli by se snad nechal i zabít. Hůlku měl sice připravenou v ruce, ale nebyl schopen ji použít. Draco si sundal plášť a boty, přešel do obývacího pokoje a tam se zhroutil do křesla. Venku bylo nevlídno a pomalu se šeřilo. Ani dnešní noc se neobejde bez sněžení.
"Nody, připrav čaj, prosím," vzpamatoval se Harry konečně. Domácí skřítek ihned odběhl do kuchyně. Draco seděl v křesle. Teď, když neměl plášť, vypadal ještě hůř. Svetr měl roztrhaný, kalhoty od krve, která pomalu zasychala. Harry se posadil na pohovku a vyčkávavě se na něho zadíval. Seděli tu proti sobě, dva nepřátelé na život a na smrt. Hleděli si do očí a mlčeli. Vyrušil je až Nodyho hlásek.
"Váš čaj, pane. Přejete si ještě něco, pane?"
"Ne, děkuji, Nody. Máš už pro dnešek volno. Cukr, Draco?" obrátil se na Malfoye.
"Ano, děkuji," vzal si horký nápoj a vděčně z něj upíjel.
"Harry, doufám, že než mě vyhodíš na ulici, alespoň mě vyslechneš," začal s nadějí v hlase. Viděl, že Harry nic nenamítá a tak pokračoval: "Tady máš mou hůlku, abys mi věřil," na ta slova zašátral v kapse a položil svou kouzelnou hůlku na stůl. Harry ji vzal zlehka do rukou a tázavě se na Draca zadíval. Ten se nadechl a pokračoval:"Odpusť, že jsem ti sem tak vpadl, ale já už nevím, co dál. Věř tomu, nebo ne, ale prchám před svým otcem. Já nejsem, jako on. Nechci páchat zlo, zabíjet nevinné lidi, nechci, aby zvítězil Voldemort! Harry, pomoz mi prosím. On, otec a vlastně všichni Smrtijedi mě teď nenávidí. Nenechal jsem si vypálit znamení," na důkaz ukázal Harrymu zápěstí. Byla čistá.
"Já se chci přidat k vám, hodným kouzelníkům!" Harry se nadechl. Dracův příval slov se ale nedal zarazit.
"Ne, nic neříkej. Vím, co chceš namítnout. Proč jdu zrovna za tebou. Přiznávám. Mám strach. Bojím se, ž nikdo jiný než ty mě nedokáže ochránit. Jsi jediný, koho se Pán Zla bojí. Chápu, že je to ode mě drzost. Objevit se u tebe, po tom všem," Draco vstal: "Omlouvám se, Harry. A prosím, pomoz mi!" při posledních slovech padl na kolena a rozplakal se. Harry se zlehka dotkl jeho paže, Draco ho okamžitě chytil za ruku. Harry nebyl schopen slova. Pouze pohladil plačícího chlapce po vlasech a ten se mu vrhl kolem krku. Plakal mu v náručí a Harry, neschopen cokoliv udělat, ho držel, jako by utěšoval Herm, nebo Rona.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama