Když se Draco ráno probudil, nemohl si vzpomenout, kde vlastně je. Malý, světlý podkrovní pokojík byl osvětlený jediným velkým střešním oknem. Venku svítilo sluníčko a vypadalo to na hezký den. Draco se vzpamatoval až když se ozvalo zaklepání na dveře.
"Dále".
"Přeje si pán snídani?" Nody strčil dovnitř svou ušatou hlavičku.
"Harry ještě spí?"
"Pán právě snídá. Poslal mě za vámi," odtušil skřítek.
"Za moment jsem dole. Jen se obléknu," Malfoy se konečně probral. Oblékal se a hlavou se mu honily myšlenky na otce a Pána Zla.
Pomalu sešel do haly a pokračoval do jídelny.
"Dobré ráno!" pozdravil trochu moc nahlas, takže Harry sebou polekaně trhl. Otočil se na Draca, který se tvářil poněkud provinile.
"Promiň, nechtěl jsem tě vylekat".
"To je v pořádku. Posaď se a nech si chutnat. Jak jsi se vyspal? Doufám, že tě Nody nevzbudil".
"Spal jsem jako nemluvně. Máš fakt skvělého skřítka. Ne, nevzbudil mě. Ta slanina je úžasná, Harry. Víš, já jsem tak rád, žes mě nevyhodil na ulici. Zasloužil bych si to, já vím…" Harry pohybem ruky zastavil příliv jeho slov.
"Draco, teď musím na chvíli odejít. Abys tu byl v bezpečí…"
"Ne, Harry, nemůžeš mě tady přece nechat samotného! Určitě mě najdou. Dostanou mě! A pak…" Položil si ruku na krk a přejel s ní rychle směrem doprava. Začal znovu nabírat.
"Uklidni se, prosím tě, a nech mě domluvit. Samozřejmě, že můj dům chrání kouzlo. Nelze se sem přemístit, nemůžou tě vystopovat. Letax funguje jen na heslo, které každý týden měním,"
"A co dveřmi? Já přišel normálně dveřmi".
"Ty jdou otevřít pouze zevnitř. Takže teď to hlavní. Nikomu neotvírej! Opravdu nikomu! Jasné?"
"Jo," odpověď nebyla skoro slyšet. V tichu dojedli a odešli nahoru. Tam se rozešli do svých pokojů.
Harry si vzal plášť, hůlku a hojící lektvar od profesora Snapea. Tahle práce ho bavila. Připadal si jako hrdina ze starých řeckých bájí. Jako novodobý Theseus, který dennodenně zabíjí nové a nové Minotaury.
Někdo zaklepal na dveře.
"Dále". Vešel Draco.