close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nepřátelé 6

1. července 2008 v 20:00 | baryonix |  Povídky
Venku se ženili všichni čerti. Obloha byla temná a pro déšť nebylo vidět skoro ani na krok. Provazce vody dopadaly s hlasitým rámusem na střechu. Okenice sotva držely pod náporem větru. Psa by ven nevyhnal. Toho si však nevšímal. Koukal na hodiny a tvářil se napůl nervózně a napůl pobaveně. Ukazovaly za minutu tři. Vteřinová ručička se neúprosně blížila ke dvanáctce. Přesně ve tři se ozvalo zaklepání na dveře. Znělo pevně a odhodlaně. Možná dokonce až trochu drze.
"Dále".

Návštěvník vstoupil: "Dobré odpoledne, pane".
"Dobré odpoledne, můj mladý příteli. Posaď se".
Mladík zůstal stát: "Přál jste si se mnou mluvit, pane?"
"Řekl jsem, aby ses posadil!"
"Děkuji, postojím," pravil s odhodláním v hlase.
"Ty si ještě sedneš, a rád," Pán Zla se ušklíbl.
"Tak mi pověz, co teď vlastně děláš. Ne, mlč! Já to povím tobě. Akorát nám škodíš! Místo, aby ses snažil nějak pomoci naší věci, zabýváš se těmi odpornými mudly! Tvůj otec na ministerstvu a ty… Kams to dotáhl ty?" Draco se nadechl k odpovědi, Pán Zla ho pohybem ruky zastavil a pokračoval: "Nesnaž se odporovat, Malfoyi! Chápu, že máš obchodnického ducha, to ale neznamená, že můžeš škodit mě!" při posledních slovech pomalu vstal a vytáhl hůlku.
"Já nestojím o žádnou 'vaši věc'. Je to ostatně vaše věc, ne moje. Já chci žít podle sebe. Nepotřebuji žádného vůdce. Smrtijedi nejsem. Nemám k vám žádné závazky. Jsem dospělý člověk a dokážu se o sebe postarat. Já se nestarám o vás, tak vy dejte pokoj mě," Draco se tvářil naprosto klidně, zato Voldemortovi sršely z očí jiskry.
"Tak ty se o sebe umíš postarat?" ironie se postupně měnila ve vztek.
"Osmnáctiletý nevychovaný spratek, co v noci brečí pro maminku!" dotkl se Dracova citlivého místa. Ano, matku miloval nejvíc na světě. To byl ostatně jediný střípek lásky, který se do jeho ledového srdce dostal. Otce, Severuse, pár delších přátel měl rád, ale matku miloval.
"Uvidíme, jak se o sebe dokážeš postarat!" zahřímal Pán Zla a namířil na Draca hůlku.
"CRUCIO!"
Malfoyovým tělem pronikla vlna bolesti tak pronikavé, že nemohl ani křičet. Svalil se na zem a svíjel se v křečích. Snad minutu mířil Voldemort hůlkou na Dracovo zmítající se tělo. Konečně zrušil zakázanou kletbu a Draco se namáhavě zvedal.
"Teď mi pověz, koho na světě nenávidíš nejvíc," Voldemort se už zase poťouchle šklebil.
"Pottera," vydechl mladík zničeně, když potlačil chuť říct: "Vás, pane".
"Dobře. Takže teď tvůj úkol. Dopravíš sem toho proklatého zmetka. Živého! Máš na to, řekněme, týden. Pokud se tak nestane, víš, co tě čeká".
"Ano, pane" odtušil Malfoy. Nezmohl se na jediné slůvko odporu. Bylo to poprvé, co proti němu někdo použil kletbu crucius. Všechno ho bolelo.
"Ještě něco, nikomu neřekneš ani slovo o svém úkolu! A teď vypadni! Zmiz mi z očí! Vrať se nejpozději za týden s bezbranným Potterem! Za odměnu se budeš moct koukat, jak ho zabiju," Pán Zla se teď doopravdy smál. Při pomyšlení na umírajícího Pottera se jen tetelil radostí. Draco tiše odešel. Čeká ho perný týden, ale zbaví se Pottera jednou pro vždy. Harry Potter byl jediný člověk, kterého Draco nenáviděl víc, než mudly.
"No, a teď jsem tady a zbývají mi už jen dva dny," dovyprávěl Draco Severusovi svůj příběh. Řekl mu i to, jak ho Harry přijal ve svém domě. Snape se za celou dobu ani nepohnul. Vlastně to čekal. Teď byl ale v koncích. Narcise už dávno slíbil, že jí dá na syna pozor a kouzelnický slib, to je něco víc, něž slib mudly. Ten se prostě dodržet musí, i kdyby ho to mělo život stát. Na druhou stranu, je přece v řádu, a Harryho nemůže vydat Voldemortovi. S takovýmito ponurými myšlenkami odcházel z hospody. Vedle něho šel stejně zachmuřený Draco. Došli až k Harryho domu. Severus zaklepal na dveře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama